rozhovor

MISTR MOTONOBU HIRONISHI ODPOVÍDÁInterview pro Shotokai Spain Newsletter.

Mistře, kde a kdy jste se narodil?
Narodil jsem se 1.1. 1913 v Kyoto.
Kdy jste začal studovat karate?
Začal jsem cvičit v roce 1931, na univerzitě Waseda.

Kdo byli vaši spolužáci?
Byli to Egami a Noguchi. Gichin Funakoshi byl hlavním učitelem a Takeshi Shimoda
jeho asistentem. Později ho vystřídal Funakoshiho syn. Také si pamatuji na
Nakaymu, který cvičil na Takushoku University.

Jak vzniko přátelství mezi Vámi a Egamim?
Nemohu říci přesně jak, ale od prvního momentu byla mezi námi velmi přirozená
komunikace, jakýsi typ spolubytí, která se přeneslo i na další oblasti našeho
života. Možná, že příčinou toho byly naše odlišné charaktery. Egami byl možná
více neklidný a živý, zatímco já jsem byl spíše klidné povahy.

Doslechli jsme se mistře Hironishi, že jste obdržel první cenu v zápase
pořádaném organizací Asahi Newspaper.
Ano v mládí jsem byl obdařen velmi silnou postavou, byl jsem považován za vzor
vypracované postavy.
Můžete nám říci něco o karate-do v začátcích a pozdějších změnách?
Před jeho rozšířením bylo karate velmi menšinové umění. V těch letech bylo
Japonsko pod vlivem nacionalismu a karate přišlo z Okinawy, a proto bylo
považováno za podřadné umění v porovnání s původními japonskými Budo. Po
prostudování knih a cestách do zahraničí jsme pochopili, že ve všech
buddhistických a islámských zemích se nacházejí umění podobná karate. Bylo to
hledání pravdy skrze tělesnou praxi. Toto umění bylo spojeno s náboženstvím v
jakési intimní symbióze.
Na druhé straně v primitivních dobách vyvinuly různé kmeny odlišná bojová umění,
která byla poté zdokonalována než se dostala do Japonska. Pozdější vývoj karate
byl započat mistrem Funakoshim a jeho synem Yoshitakou, společně s nejznámějšími
studenty.

Jaký byl mistr Funakoshi a jeho syn Yoshitaka?
Mistr Funakoshi byl menší postavy. Měl velmi příjemný a vyrovnaný charakter a
stálý humor. Mimo to byl velmi klidnou osobou, rád psal poezii a praktikoval
kaligrafii. Byl intelektuálního zaměření. Měl velmi silné tsuki a tvré uke, což
jsme osobně pocítili, když jsme na něj útočili. Yoshitaka, jeho třetí syn, byl
velmi silná osobnost a jeho technika byla velmi ortodoxní, jeho karate bylo
založeno na ofenzívě.
Jaké byly vztahy mezi mistry Funakoshim, Mabunim a Miyagim a jaké jsou dnes?
Dnes již tito mistři nežijí. Formálně východní část Japonska s centrem Tokyo
praktikovala Funakoshiho karate. Západní část s centrem Osaka praktikovala
Mabuniho styl. Tento mistr byl mnohem mladší než Funakoshi a cítil k Funakoshimu
hluboký respekt. Mistr Miyagi ovlivňoval karate na Okinawě. V dřívějších dobách
před II.světovou válkou, byla bojová umění předváděna každoročně na počest
císaře. Funakoshi byl jediný, který měl tu čest dvakrát předvádět karate před
císařem, díky tomu jeho karate získalo na prestiži.

Zajímalo by nás jak se začalo závodit?.
Jako rozšiřující metoda karate-do byl studován volný zápas - typ kumite, ale byl
užíván pouze pro exhibice. Později tato metoda kumite změnila svůj charakter,
který ji oddělil od ducha Budo. V roce 1940 mistr Funakoshi toto praktikování
kumite zakázal a v roce 1941 potvrdil tento zákaz. V těchto letech se
nacionalismus chystal k započetí války a byla velmi agresivní atmosféra.
Funakoshi chtěl podržet své studenty stranou od tohoto dění. Mezi jeho žáky byla
tato metoda kumite povolena, ale pouze k studijním účelům, nikoliv pro cíl zisku
titulu na závodech. Kromě toho tento typ kumite byl mnohem tvrdší a drsnější než
ten dnešní používaný při závodech.

Co je to Shotokan-Shotokai?
Shotokai je asociace založená mistrem Funakoshim, která sdružuje studenty
praktikující jeho způsob cvičení. Před druhou světovou válkou tato asociace
sdružovala 90% tehdejších karatistů. Dnes je to jediná asociace, která má od
Funakoshiho rodiny dovoleno používat jméno Shotokan (pozn. překladatele: nejedná
se o Shotokan rozšířený dnes po světě).

Rádi bychom věděli, proč došlo k rozdělení školy?
Hlavní motivem bylo přání některých instruktorů rozvíjet myšlenku sportu uvnitř
karate-do. Zejména díky zmatkům vzniklým během války a po válce, byly nové styly
ovlivněny změnami v zemi. Byly to metody přitahující mladé lidi skrze tvrdý
sport a soutěživý charakter, něco co bylo díky tehdejším okolnostem velmi módní.

Mistře, můžete objasnit čím se organizace Shotokai zabývá a co je její hlavní
charakteristikou?
Shotokai se zabývá následováním linie ustanovené mistrem Funakoshim, zejména
zdůrazňující myšlenku cesty.
Technicky, Shotokai se oficiálně neúčastní závodů, kopy a údery by měly po
kontaktu prorážet. Všechny techniky jsou založené na přirozených principech,
plynulých a silných pohybech a mají zakladní bod v kontrakci hara a schopnosti
přizpůsobit se jakémukoliv soupeři.

Můžete vysvětlit vaší koncepci Kime?
Jestliže má technika kime, pak musí být schopna přenést energii. Jestliže
technika využívá svalovou kontrakci přenos je zastaven, tento způsob
nepovažujeme za kime.
Zabýváme se rozvojem vnitřní energie, nikoliv pouze vnější. Tato energie není
opticky viditelná. Je daleko jednodušší provádět techniky se svalovou kontrakcí,
ale tato cesta zastavuje tok energie.
Mistr Funakoshi říkal, že v karate musí být vyváženost mezi napnutím a
uvolněním, ale dnes existují styly, které rozvíjí pouze tenzi. Normálně se věří,
že úder končí v momentě kontaktu, ale ve skutečnosti je to okamžik kdy úder
začíná. Shotokai využívá kompletní pohyb těla začínající od boků. Pochopení toho
však vyžaduje mnoho let cvičení.

Jaký je rozdíl mezi Budo a sportem?
V kanji bu znamená zastavit kopí. To musí být chápano jako zkoumání ne-opozice,
to je důvod, proč Funakoshi trval na přechodu od konceptu Jutsu ke konceptu Do,
chovat se v souladu s přírodou, ne jít proti přirozenosti, a přizpůsobovat se
jejím zákonům upřednostňujíce vývoj člověka.
Technicky to v Budo znamená, že měníte útok v ne-útok.
Ve sportu se učíte zvítězit. V Budo se musíte učit koncepci prohry, to v žádném
případě neznamená, že se musíte nechat mlátit, princip spočívá v cestě přeměny
vítězství nebo prohry překročením sebestředného postoje, to je jediná cesta jak
vy a váš oponent se stáváte "Jednotou".
V Japonsku existuje rčení prohrát znamená vyhrát. V Budo, když obdržíš úder,
musíš být vděčný, protože ti to přináší ponaučení. V závodech je nutno ustanovit
pravidla a zakázat mnoho nebezpečných útoků podobně jako při vojenských
cvičeních. Zapomíná se, že ve skutečné válce neplatí žádná pravidla a útok může
přijít ze všech stran.
Je stanoveno mnoho pravidel, ale ve skutečné konfrontaci jsou právě ony zakázané
techniky nejdůležitější, a proto cvičím i to, co tato pravidla nepovolují. Při
závodech se koncentrujeme pouze na prostor před námi, zabývání se prostorem za
zády by byla ztráta času. V boxu se zápasí ve vysokých postojích, protože útoky
pod pás jsou nepřípustné. Ve sportovním judo se začíná úchopem aniž by byla
brána v úvahu možnost zásahu před samotným uchopením, a proto se nestuduje
vzdálenost a načasování. Tréninkovou pozicí pro kendo byl v minulosti postoj
kokutsu dachi. Dnes se bojuje ve vysokých postojích bez útoků na spodní pásmo.
Dříve byly seky obvykle vedeny od krku šikmo dolů s úmyslem proseknout meč skrze
celé tělo. Dnes se používají pouze ostré útoky na hlavu bez využití boků.
Záměrem boje bylo zasáhnout a prorazit velké oblasti těla, vzhledem k obtížnosti
zasažení malých cílů. S ohledem na obtížnost obrany vlastních nohou byly
studovány útoky na oblast kloubů (kolena). Dnes jsou tyto techniky zakázany,
protože je obtížné se jim bránit.
V každém jiném normálním sportu slouží rozhodčí k tomu, aby sledoval dodržování
pravidel, ale nemá pravomoc rozhodnout o vítězi, ale v karate může rozhodčí
rozhodnout, kdo vyhrál.
Je patrné, že mezi opravdovým bojem a sportem je mnoho rozdílů, což je patrné
zejména v kamae. Kamae nevyjadřuje jen fyzický postoj, ale také mentální postoj
a hladinu energie. Kamae se u sportovního pojetí odvíjí od skutečnosti, že cílem
úderu není zabít protivníka. Podíváme-li se na tento přístup z pohledu
skutečného boje pak je lepší se nechat zasáhnout a následně velmi rozhodně
zaútočit.

Co znamená karate pro vás?
Jal ubíhají roky mám karate stále více a více rád a chápu věci více do hloubky.
Když jsem začínal, chtěl jsem být silný pro boj. Později jsem pochopil, že pro
boj není potřeba mnoho technik. Mnoho mladých chce být silnými a bojovat,
instruktoři musí respektovat tuto tužbu jejich žáků, ale musí je také vyučovat a
adekvátně vést. S čas a praxí přijde pravé porozumění.

Kdo jsou vaši následovníci?
Musím s hrdostí říci, že mnoho z dnešních významných instruktorů v té či oné
době trénovalo se mnou.

Jakou nám můžete dát radu?
Musím zdůraznit, že v rámci praxe karate-do by mělo být studium směřováno k
hlavnímu smyslu Budo, získání neulpívajícího, neziskuchtivého ducha mushotoku.

Volně přeložil a upravil Gregory, 16. března 2001