psychologie

Pouliční boj s nožem
Poutavě popsaná psychologie boje s nožem na ulici. Dobrá příprava, která minimálně donutí člověka zamyslet se.

Když se vám před obličejem mihne nůž, snadno upoutá vaši pozornost. Ve skutečnosti je to však známkou toho, že nemáte všechny části těla či prostor před sebou pokryty tak dokonale, jak by bylo třeba. Jelikož boj na nože je zrychlenou formou zápasu podle pravidel, hrají tyto základní body důležitou roli. První věc, kterou se budeme zabývat budou nejčastější příčiny a události vedoucí k vyhrocení situace v boji na nože. To je totiž snad nejdůležitější aspekt sebeobrany každého člověka.

Obrana obsahuje souhrn všeho, co musí člověk udělat pro to, aby zůstal naživu, dokud nenadejde chvíle zúčtování. Střeh je postoj, který zaujímáte, když jste v koncích. Střeh je tedy projevem obranným. O jednotlivých postojích ve střehu pojednává samostatná kapitola.

Hlavní při obraně je ... hádejte co. Správně - bdělá pozornost. Proberme si tedy specifické aspekty pozornosti, které je třeba uplatňovat při boji s nožem.

Bod jedna: Nechcete, aby vás soupeř bodl. Bod dvě: Když protivník už tasil nůž, je mnohem těžší se vyhnout bodnutí. Závěr: Nenechte ho vytáhnout nůž, ať po dobrém nebo po zlém.

Řekněme, že sedíte ve své oblíbené hospůdce a odpočíváte po těžké práci. Je pohodička, každý vás tu zná, s každým jste kamarád. Tak si popíjíte pivo a o nic se nestaráte, když vtom vidíte, že vás se zalíbením pozoruje nějaká pěkná mladá kůstka.Pak se odněkud vynoří její frajer a začne se do vás navážet. No nic, máte u sebe nůž.Průšvih je v tom, že on ho má také. A jak se z toho chcete vyvlíknout?

Je vám jasné, že když dojde na nože, bývá to dost ošklivé. Ten cvok zřejmě nemá páru, jak boj na nože zpravidla končí. Špitál, s největší pravděpodobností vážné zranění, možná i zmrzačení, vězení, márnice - docela sranda. Máte několik možností. Věřte nebo ne, nejlepší je zavolat hospodského, ukázat na chlapečka prstem a říci: "Hele, tenhle mě tu otravuje.". Hospodský a vyhazovači ho z hospody vyprovodí. Můžete se vrátit ke svému pivu a ke své děvence.

Když jste tlačeni ke zdi, pokuste se přivolat pomoc zvenčí, pokud je to možné, když to nejde, máte pořád ještě na vybranou. Za prvé můžete utéci. Už obyčejná rvačka je dost zlá a nepříjemná, ale když dojde na nože, musíte udělat všechno pro to, abyste se konfliktu vyhnuli. Zavolejte hostinského nebo hostinskou a řekněte tak, aby to slyšeli všichni kolem, že odcházíte, abyste se nemuseli s tím hochem porvat. Když za námi chlapec vyjde až na parkoviště, nemůže už nikomu tvrdit, že jednal v sebeobraně, zatímco vy to tvrdit můžete. Došlo?

Můžete nu navrhnout, že když se chce poprat za každou cenu, odevzdáte oba dva svůj nůž nezúčastněné osobě. Nebo, a to mám nejraději, řeknete mu, že se vážně nechcete prát. Krom toho, že je to nerozumné, má u sebe přece jen zbraň a mohl vy se dostat do průšvihu s policajty a tak. Takže by měl raději jít po svých. Když se na nás vrhne poté, co jste vše oznámili širokému okolí, a to i tehdy, nemá-li v ruce nůž, praštíte ho lahví od piva nebo svým půllitrem. Nebo nu přerazíte nohu v koleni a necháte ho tam svému osudu. Chlapeček totiž téměř najisto počítá s tím, že požijete nůž raději než PUPI (můj zvláštní, velice oblíbený způsob boje založený na půllitru piva. Buď si zase sedneme a svorně se napijeme, nebo jím toho muže praštíme po hlavě. Koneckonců mládí i umění je vždy možné porazit vyšším věkem a lstí. V mládí mají tihle hoši ještě málo zkušeností, zase jim silně lezou na mozek hormony, takže jim to moc nemyslí). Hlavní zásada zní: udělat všechno možné i nemožné pro to, abyste nemuseli sáhnout po noži.

Další věc je zachránit si za všech okolností chladnou hlavu, Obzvláště tehdy, dojde-li na nože. Jestliže ztratíte rozvahu, nekončí to s vámi dobře. Obzvláště s nožem vás může chladná hlava všechny zachránit před špitálem nebo před vězením.

Pokud nám to ještě nedošlo, říkám teď na rovinu, že nedoporučuji nikomu, aby vytáhl nůž před svědky. Mohlo by vás to uvrhnout do "těžkých životních podmínek". To znamená, že nás nadlouho nastěhují k velkým vlasatým chlapcům, kteří bývají překrásně tetovaní na nejroztodivnějších místech a milují sexuální výstřednosti. Pokud se vám nepodaří vymluvit soupeři souboj na nože, a když nemůžete utéci, zkuste ho oblafnout nebo uhodit jakýmkoli způsoben a teprve pak můžete uvažovat o tom, že s ním budete bojovat nůž proti noži. Pouze v nejkrajnějším případě, jako poslední možnost a tehdy, když jste již vyčerpali všechny dostupné "uklidňující prostředky" a "úhybné manévry". Pak, pokud můžete, jej jednou mírně řízněte a ustupte dozadu. Ve chvíli "pravdy", kdy prožívá mírný šok následkem zranění, řekněte mu, že se mu to může přihodit znovu a že by měl vycouvat. Když mu upřímně řeknete: "Prosím tě, nechci ti ubližovat, jdi pryč, vezme to a krvácení mu bude dobrou záminkou k čestnému ústupu. Když se na vás vrhne znovu, nepůjde již o souboj, ale o boj na život a na smrt.

Mnohé z toho o čem jsem mluvil, se týká i svědeckých výpovědí. Když vám svědek potvrdí, že jste chtěli utéci nebo že jste se snažili souboji vyhnout, že jste soupeře nijak neprovokovali nebo nenapadli, pak se z toho nejspíš dostanete. Policie to bude kvalifikovat jako sebeobranu.

Mějte vždy na paměti, že zbraň člověka buď poraní nebo i zabije. Pokud to přežijete, budete mít co dělat s policií. Pokud v souboji někoho zabijete, aniž byste si předem kryli záda, budete mít dost příležitostí pocvičit se v různých soubojích za mřížemi. Čili tento druh obrany se týká i nutnosti přežití po vítězném souboji.

To, co jsem zde právě popsal, je příklad situace, která se vyhrotí až k boji. Než k němu dojde, je spousta času na urovnání sporu. Záleží na vás, jak tohoto času využijete.

Jde-li o nože, pak obzvláště záleží na tom, abyste se vynasnažili získat pomoc zvenčí. Kromě již zmíněných důvodů se soupeřův hněv roztříští. Když je to jen výtržník a zelenáč, lekne se a uteče před vyhazovačem. Jestli je to opravdu tvrdý sekáč, no, neznám vyhazovače, který vy neměl v rukávě pár špinavých triků právě pro tyto případy (např. revolver). Po technické stránce je to právě vyhazovačova záležitost a jeho denní chleba, aby těmto situacím zabránil. Druhá věc, kterou můžete udělat, je prostě odejít. Žádný soudce nebude ani ve snu předpokládat, že si počkáte venku na chlapce třicet vteřin po tom, co jste veřejně vyhlásili, že s ním nechcete nic mít. Když odejdete a on vyjde za vámi, je to možné kvalifikovat pouze jako sebeobranu. Pokud je v hospodě s celou partou, upozorněte na něj hostinského, řekněte mu, co se stalo a oznamte mu, že odcházíte. Požádejte hostinského (nebo vyhazovače), aby je zdržel dost dlouho, abyste měli dostatek času bezpečně se odtud dostat.

Udělal jsem tu zkušenost, že největšími agresory a rváči jsou zakomplexovaní zastydlí puberťáci, kteří nevědí, kdy přestat. V mnoha případech je lépe se na ně vykašlat a nechat je jejich mindrákům. Nebojte se, dříve nebo později stejně narazí na toho nepravého člověka a ten už je poučí, kdy mají přestat. Dopřejte si ten přepych a nebuďte tím, kdo tuto službu společnosti prokáže. Nemusíte se špinit s každým.

Něco jiného je, když se dostanete do hádky s někým druhým tam, kde vás oba dobře znají. Ostatní vás od sebe odtrhnou ještě dříve, než to může špatně skončit. Obvykle to nebývá řešení, které by toho hocha uspokojovalo. Hádejte, kdo se bude domáhat odvety? (Je to opravdu hloupá situace, bohužel ale příliš častá!) Tak si chlapec prosadí svou a dáte se do boje. Vy zvítězíte a hošík se odbelhá s pochroumaným sebevědomím. Když už se na vás chlapík opětovně vrhne je to známkou vážného defektu osobnosti. Jestli si na vás pak počká venku nebo jestli se pokusí o nějaký podraz, je velice obtížné odhadnout, protože všechno závisí na spoustě drobností a okolností, které se těžko vysvětlují.

Proto se vyplatí krýt si záda. Předpokládejme, že chlapec bude trpělivě čekat na svou příležitost a tentokrát zvýší sázku. Takže radím alespoň jeden měsíc si dávat dobrý pozor při vcházení a vycházení z hospody a nikdy se neobracet zády ke dveřím. Při chůzi po ulici sledujte stíny a když už musíte něco nést, držte to v levé ruce, abyste měli volnou ruku, kterou držíte zbraň. Všímejte si automobilů, jedoucích podél chodníku příliš pomalu a s otevřeným okénkem. Kdyby hoch spoléhal na to, že vás překvapí nečekaným útokem, vy budete připraveni.

Vaše chování po dobu měsíčního "stavu pohotovosti!" vám bude krýt záda ještě dalším způsobem. K tomu, aby vás ten milý hoch překvapil,musí odpozorovat a pochopit vaše zvyky. Ví totiž velmi dobře, že když se mu nepodaří vás přepadnout nečekaně,, dostane zase nakládačku. Jelikož si chce dokázat, že je lepší, než jste vy, bude muset trochu víc namáhat mozek než svaly. Vskutku nepříjemná okolnost. Vtip je v tom, že když uvidí, jak bedlivě pozorujete stíny, uvědomí si, že jste pro něj větší sousto, než stačí spolknout, takže se bude držet zpátky. Ať již s podlomeným sebevědomím nebo naopak, všichni tito chlapci neradi riskují znovu. Dobře vědí, že když si teď dovolí a ono to nevyjde, nemohou doufat, že by je někdo kryl. Nakonec i když nejde o plánovaný přepad ze zálohy, ale při náhodném setkání by se na vás chtěl vrhnout, uvidíte jej na míli daleko, pravda, když nepolevíte v pozornosti.

Další situace, ke které může dojít je velice jednoduchá. Vyděsili jste toho dobrého hocha k smrti. Frajer si možná začal, ale když došlo na skutečný boj. Zpanikařil. Vytáhl nůž a jde vám po krku, aby si zachránil vlastní. Proto důrazně radím zachovat si chladnou hlavu při jakékoli konfrontaci s násilím. Nezáleží na tom, že jste sami vystrašení, nezapomeňte však, že protivníkovi také nejspíš spadlo srdce do kalhot. Chlapec si nejspíš myslí, že když nebude stejně silný jako vy, zbijete ho jako psa. To platí zvláště tehdy, když je menší než vy. Proto nabádám ke klidu - můžete se vyhnout mnoha konfliktům, když budete vědět, kdy licitovat a kdy ne.

Teď něco o tělesné výšce. Řekněme, že měříte něco kolem 180 cm, nebo více, přesto si frajer může myslet, že je dost velký na to, aby vás nakopl do rozkroku. Máte-li před sebou takového milého chlapce, myslí si nejspíš, že musí dokázat sobě i celému světu, že se vás nebojí. To jsem už viděl nesčetněkrát a ten nejhorší útočník nemusí být vždycky "malé pivo". Prakticky všechny nejhorší útoky ve stylu "maličkých taliánů" jsem viděl provádět frajery střední postavy.

Tělesná výška může a nemusí být při boji s nožem výhodou. Za prvé: jestliže jste vysoký muž, zvyklý každého zdolat právě výhodou své výšky, jste na nejlepší cestě začít krajně nepříjemné překvapení, já říkám "zemětřesení!. Mám totiž přítele, psychologa, který studoval chování různých osob při zemětřesení vyhodnocoval, jaký druh lidí prožívá zemětřesení nejhůře. Pro ty, kteří nežijí právě k Kalifornii říkám, že když přijde zemětřesení, nemůžete proti tomu dělat vůbec nic. Nejlepší je snažit se dostat na alespoň trochu bezpečné místo a nějak to přežít. Můžete při tom z dlouhé chvíle pozorovat praskliny ve stropě (směr pádu střechy určuje směr našeho útěku).

Ukázalo se, že muži vysoké postavy jsou při zemětřesení nejnáchylnější k panice. V tom okamžiku totiž nemohou dělat nic jiného než utéci a někde se schovat, a ani to nemusí být vždy zárukou přežití. To je přímo proti přirozenému stylu myšlení velkých a silných mužů. Celý život před nám každý padal na zadek, protože "když to nejde jinak, tak ho chytím a dám mu do těla".Při zemětřesení jsou sami chyceni a dostávají do těla a veškerá síla a tělesná výška jim není k ničemu. Chci tím říci, že při prvním boji na nože se ocitáte ve stejné situaci jako při zemětřesení a vrhat se do toho po hlavě se rovná smrti.

Jednou z výhod vysoké postavy je dlouhý dosah paží. Nevýhodou je, že dlouhé paže jsou snadnějším terčem protiútoku. Další výhodou je, že si můžete udržet dostatečný odstup od protivníka. Nevýhodou je, že když protivník ovládá styl pouličních rvaček může snadno obrátit naši vlastní převahu tělesné výšky proti vám. Třetí výhodou je, že mohutný muž musí být zasažen vícekrát, aby to mělo nějaký účinek. Nevýhodou je, že si musíte chránit kryty mnohem větší plochu těla. Další výhodou je, že s největší pravděpodobností si můžete protivníka přidržet, až mu budete ubližovat. Nevýhodou je, že když to provedete špatně, podepíšete rozsudek smrti.

Jestli jste to ještě nepochopili, tak nezáleží na tom, jak je kdo velký. Při boji na nože musíte myslet. Musíte spoléhat na vlastní důvtip, pohyblivost, rychlost a znalost situace, ne na všespasitelnou víru ve fyzické atributy. V této záležitosti mají chyby, pocházející z pýchy a nadměrného sebevědomí, za následek smrt.

Pohovořme si chvíli o sebevědomí, když to mám říct bez obalu, není to nic jiného než pýcha. Starý mazák, protřelý mnoha souboji, nikdy nevkládá do boje svoji osobnost (ego). Právě o tom chci hovořit. Některé ženy trpí tzv. PMS (před-menstruačním syndromem). To znamená, že několik dní v měsíci bývají hádavé, zlé, popudlivé, nelogické, hloupé a podrážděné. Muži nemají takovýto cyklický problém, protože jejich organismus se neřídí biologickým měsíčním cyklem. Namísto toho trpí tzv. SMP (syndromem mužské pýchy), což znamená, že jsou hádaví, zlí, popudliví, nelogičtí, hloupí a podráždění pořád.

Sebevědomí (pýcha) nás může dostat do tolika průšvihů jako nic jiného na světě. Chlapec s mohutně vyvinutým SMP si myslí, že jedině zbabělci a teplouši se nechtějí prát, nebo se boji vyhýbají. Podle této logiky se obávají, že by si o nich každý myslel, že jsou (ta hrůza) zbabělci nebo teplouši, kdyby se nechali přemluvit a nepoprali by se.

SMP není u všech mužů stejně vyvinutý. Někteří muži jej nají neustále, po celý život, minutu po minutě (to jsou ti, kteří si znovu a znovu začínají). Někdy je možno jeho nestálosti využít ve prospěch situace, protože je v samotné povaze tohoto syndromu, že někdy, znenadání a zcela bez příčiny, náhle zmizí.Někdo se do vás naváží, provokuje, už stojíte proti sobě a najednou - prásk - je pryč, jako když otočíte vypínačem. Je to přímo znát ve výrazu obličeje, jak se takovému chlapci vrazí rozum a logické myšlení. Bohužel přijde obvykle příliš pozdě.

Když na soupeři takovou zněnu zpozorujete, je to nejvhodnější okamžik pro to, abyste ho nechali odejít. Dejte mu najevo, že ho nechcete napadnout, a že když teď odejde, tak "nic ve zlém". Vykašlete se na to, protože je vám jasné, že SMP je ten nejstupidnější důvod k zabití, podle mých zkušeností v těchto situacích bohužel jeden z nejobvyklejších.

Co dělat, když vás posedne nával SMP? Musíte se naučit poznat, kdy to na vás jde. Dobrým varovným signálem je, když se přistihnete při myšlence, že přece nemůžete ustoupit. Po pravdě řečeno, existuje pouze málo situací, ve kterých je boj nevyhnutelný. Násilí obvykle užívají lidé, kteří si myslí, že nemají jinou možnost, nebo duševně zlenivělí a myslí si, že násilím vyřeší každý problém.

V této kapitole jsem se snažil ukázat, že vždycky existují i jiná řešení a ve skutečnosti je toho víc než dost, co můžete udělat dříve, než budete muset tasit nůž.Je pouze potřeba rozšířit rejstřík sebeobranných manévrů. Včetně např. toho, že se budete určitým místům vyhýbat nebo že si zvolíte výhodnější strategickou pozici. Nebojujte nikdy na místě, kde jste slabší a v nevýhodě. Pokud trpíte SMP, vyprovodí vás snadno někdo, kdo ví, co dělá, nebo se vám dostane na kobylku využitím milionu "slepých skvrn", které SMP zapříčiňuje a pěkně vás zřídí. Pokud se chcete dožít vysokého věku, držte svou hrdost na uzdě. V této kapitole jsme vám chtěl vyložit, že boj na nože je vážná, nebezpečná a z hlediska zákona i značně komplikovaná záležitost. Jestli chcete přežít, musíte při boji na nože zaujímat přísně profesionální přístup, být si jasně vědomi toho, že jde o život, počítat ze všemi náhodami i zrádnými momenty a duševně se na to připravit.