rozhovor s mistrem Avi Rokah ze semináře v Rakousku 2007

Trénoval jste nějaké jiné bojové umění před karate?

Ne, dělal jsem spoustu jiných sportu, trénoval atletiku, skok do výšky ale žádné bojové umění.

Proč jste se rozhodl odcestovat do spojených státu?

Abych mohl studovat karate u senseie Nishiyami. Když jsem ještě trénoval karate v Israeli, hodně lidi o něm mluvilo jako o legendě a proto jsem se rozhodl vydat se do USA.

Spoustu cvičenců po jisté době přepadne pocit vyhasnuti a demotivace. Prožívají období, kdy cítí jakýsi pokles výkonnosti schopnosti vyvíjet se dal. Zažil jste někdy tyto pocity? A pokud ano jak s nimi bojujete?

Občas se také cítím zabředlý na jednom místě, ale už vím, ze je to pouze fáze a jediné co pro tomu můžu udělat je pokračovat v tréninku. Někdy můžete mít pocit ze vaše schopnosti se nezlepšují, ale cele je to jako stoupat na vysokou horu: Snažíte se dosáhnout vrcholu, lezete, šplháte, ne vždycky vidíte na špičku hory. Musíte překonávat překážky a občas se i vrátit zpět. Uděláte krok vzad a může se stát, ze vás to posune o několik kroku vpřed.

Začínal jste cvičit karate jako jednotlivec nebo jste na tréninky z počátku chodil s nějakým přítelem?

K tréninku mě přivedl jeden kamarád, to jsme byli ještě malé děti. Postupně se k nám přidali i další, kterým jsme o karate vykládali. Ale už mnohem dřív jsme si četli a prohlíželi knihy o karate a zkoušeli techniky podle obrázku v nich.

Jaké byli vaše začátky v dojo senseie Nishiyami. Změnili se tréninky za vašich 26 let tréninku v Los Angeles?

Ano, jsou kompletně jiné. Před 26 lety byli tréninky více o fyzické síle, byli jsme více zatuhlý než jsme dnes. Trénink byl tvrdý a dlouhý. V dojo jsem denně tréninkem strávil z pravidla pět až šest hodin, a chodil jsem na všechny hodiny, které sensei měl. Dnes sensei Nishiyama dává lekce jednu maximálně dvě hodiny denně.

Kolik hodin denně se v současné době věnujete karate?

Po těchto lekcích trénuji individuálně dvě hodiny a také vyučuji ve svém doju. Celkově tedy každý den praktikuji karate okolo 10 hodin.

Nemůže se trénink v takovém množství stát stereotypním, omrzet?

Ne, v žádném případě. Tréninky se neustále mění, žádný není stejný. 26 let zpátky trénink byl velmi jiný. Více se zápasilo,bojovalo a na vysvětlování na něm nebylo vyhrazeno moc času. Dnes mají senseiovi tréninky o moc hlubší podstatu. Je vidět jak se Nishiyama za tuto dobu zlepšil a posunul vpřed.

V literatuře o starých okinawských mistrech se dočteme, že svým žákům nevysvětlovali techniku vůbec a žák musel pohyby takřka „odkoukat“. Co si o tom myslíte?

Ano, to je pravda. V tu dobu (tedy před 26 lety) sensei také techniku skoro neobjasňoval, tedy minimálně. Jako karate-ka jste musel být velmi pozorný, všímat si detailů a snažit se sám nad vším přemýšlet. Bylo to poněkud jiné, než starý japonský způsob. Nishiyama toho sice řekl velmi málo, ale tím co řekl, vyjádřil vše. Na podstatu těch sdělení musel každý přijít sám, jednoduše číst mezi řádky.

Toto je dnes jiné, hlubší. Vyučování jde více do hloubky.

Co Vám pomáhá soustředit se při boji, nebo na příklad při zápase na závodech?

Nic zvláštního, prostě maximální snaha. Pokud se budete co nejvíc snažit, měli byste získat pocit sebejistoty. Na závodech jsem měl ale často ten problém, že jsem se snažil až příliš, v důsledku toho jsem zatuhl. Sensei Nishiyama mi tehdy dal velmi dobrou radu, řekl mi: „Užij si to!Vydej ze sebe maximum, ale užívej si to! Nesnaž se přehnaně vyhrát, protože to tě učiní nepohyblivým!“

Jak byste popsal rozdíl mezi sportovním karate, karate, kterým vídáváme v televizi a tradičním karate?

Je tu hodně rozdílů. První je především v pohybu samotném, protože karate, které vidíte v televizi, to jsou pouze ruce, nohy, létání. Naopak tradiční karate je, protože je založeno na tradici bojového umění, mnohem víc propracované a precizní. Každý vykonaný pohyb musí být efektivní, mít smysl a vycházet z středu těla. Celé tělo musí pracovat ve spojení. Neexistuje žádné plýtvaní energie, protože idea je: malý pohyb, vysoká účinnost. Není to pouze sport,či nějaká akrobacie. Obrovský rozdíl je i v mentální sféře. Pokud myslíte, jako při sportovním karate, na to zasáhnout soupeře jen proto, abyste získali další bod, je to zásadně jiné, než když se musíte soustředit jen na jeden pokus, jedinou příležitost k útoku. Rozhoduje to o všem. V tomto případě se totiž vaše mysl opravdu musí podřídit pouze myšlence na jedinou možnost útoku, vše nebo nic. Musíte vynaložit veškeré úsilí na jednu šanci. Není to jako hra, jako třeba basketbal, jednou vyhráváte, jednou prohráváte, když tak můžete hodit další koš, to ne.

Toto je tedy rozdíl hlavně z psychologického hlediska, proto myslím že vyvíjíme více duševní stránku boje.

Zastáváte názor, že ženské a mužské karate je jiné?

Nemyslím si, že by mělo být jiné nějak výrazně, princip je stále stejný, ale karate není založeno na svalové síle. Je založeno hlavně na osobních schopnostech a dovednostech jako je načasování v kumite, či perfektní využití celého těla, ale ženy jsou všeobecně fyzicky slabší než muži. Proto by se měli více koncentrovat na načasování , timing, ne na tvrdé bojové střety. Muži jsou od přírody více bojovní a rádi soutěží. Ženy by měly v boji a sebeobraně přemýšlet jinak, snažit se šance v boji využívat jinými technikami, například útokem na oči, krk, rozkrok apod.

V tradičním karate existují více než dvě desítky kata. Říká se, že staří mistři cvičili za celý život třeba jen dvě, tři. Proč se jich dnes učíme tolik(Heany..)?

To je pravda, máme hodně kat, ale necvičíme jich tolik. Každý se karate-ka sice zná pět základních kata Hean, ale ty slouží k osvojení si základní techniky, různých pohybů, což je důležité. Poté co se naučíte ovládat Heany a Tekki, tedy základní principy, stačí vám studovat jednu či dvě kata. Tyto kata jsou důležité pro trénink základu a přizpůsobení těla na pohyb, pro zvládnutí svalové práce, ale po čase stačí cvičit dvě kata.

Jaké by podle vás měly být priority při konfliktu na ulici?

Vždy je samozřejmě lepší nebojovat, ale záleží na situaci. Pokud je možnost vyhnout se mu, tak se mu vyhněte. Ale když dojde na boj, tak bojujte. Jednoduché.

Co máte na tradičním karate nejraději?

Před lety jsem si užíval souboj, rád jsem soutěžil, ale dnes mám kata a kumite v oblibě stejně. Pochopil jsem že bez kata není kumite, protože bez tréninku kata bychom neměli schopnost provést pohyb se všemi jeho detaily. To je to, co činí rozdíl mezi dobrým a špatným kumite. Dnes více chápu podstatu kata. Před dvaceti lety jsem si ale více užíval kumite a sparring, byla to zábava. Tehdy jsem funkci kata nechápal úplně, proč dělat všechny ty pohyby? Dnes chápu že jsou zásadní pro aplikaci a že veškeré principy kumite jsou v kata. Čím lepší je má kata, tím lepší je mé kumite.

Cítíte, že by karate mělo nějaký zvláštní účinek na vaše tělo?

Ovšem, karate nachází své uplatnění například i v rehabilitaci, jeho pozitivní vlivy jsou prokázány sportovními vědami. Je skvělé, pokud se chcete do vysokého věku udržet v dobré kondici, zachovat všechny fyzické funkce. To proto že vychází ze středu těla. Pokud se zabýváte fyzioterapií, zjistíte, že vychází ze stejných principů jako tradiční karate. Pomáhá také naučit se koordinaci, a stabilitě. Lidé, kteří cvičí karate mají málokdy bolesti zad či jiné ortopedické problémy. Protože karate musí být co nejúčinnější v boji, musí také jeho pohyby být přirozené. Je opravdu jako fyzioterapie.

Shledáváte nějaké rozdíly mezi generacemi, které trénujete?

Rozdíl je přirozeně hlavně v pohybu. Pro šedesátiletého karate-ka je tento pohyb výborná fyzioterapie, pomůže mu zachovat flexibilitu, rovnováhu. Správné držení těla, a jiné aspekty cvičení mají pozitivní vliv na celé tělo. To je samozřejmě přínosem i pro mladší generaci, ale mladí lidé jsou soutěživí, rádi se měří, to se starší generace už příliš netýká. Karate ale člověka stimuluje psychicky, rychlými impulsy udržuje mysl v kondici, nutí mozek pracovat precizněji. Pokud se ale do vysokého věku nezabýváte nějakou duševní aktivitou, vaše psychická svěžest kolísá. Tím nemyslím jen karate, ale i šachy či hru na nějaký hudební nástroj.

Spočívá vysoká úroveň vaší techniky v tom, že při tréninku neustále myslíte na všechny sekvence pohybu, a nebo že pohyby neustále drillujete?

Ne nad tím už nepřemýšlíte, pokud je trénujete, nemusíte nad nimi přemýšlet.

Někteří lide mají od přírody spise slabého bojového ducha. Je možné tuto vlastnost nějak natrénovat.

Ano, samozřejmě. Soustavným tréninkem lze docílit sebejistoty, je možné se vyvíjet a rozvinout stabilní emoce a naučit se sebeovládání. Pravidelný trénink zajistí také větší sebejistotu v technice, což vám pomůže čelit soupeři, který má silnější spirit než vy. Zásadní pro bojového ducha je dech. Pokud budete uvolněně dýchat, sami se uvolníte a budete schopni lépe bojovat. Musíte si zachovat stabilní mentální základ. V takových situacích je lepší nenechat se strhnout okolnostmi a hlavně se nesnažit používat mozek, protože to způsobuje strach, nevyrovnanost, proto se snažte soustředit na dech a příliš nepřemýšlet. Samozřejmě základem je sebejistota získaná tréninkem.

Jaký je váš názor na dodržování etiky v a mimo dojo, např. chování, čistotu?

Myslím že slušné chování není něco co by se člověk měl naučit díky karate. Být slušný nebo chránit ostatní by měla být v normálních mezilidských vztazích samozřejmost.

Současným karatistům je často vyčítána bezkontaktnost tohoto bojového umění. Tím pádem mnozí pochybují o tom jak moc je trénink karate reálný např. oproti kontaktním sportům.

Toto je často přetřásaná otázka, ale obyčejní lidi, kteří trénují si nemohou dovolit jít každý den do práce s rozbitým nosem. Tvrdý kontakt by na tréninku měli pravidelně nahrazovat lapy, boxovací pytle a jiné pomůcky, protože pocit kontaktu a být si vědom síly svého úderu je velmi důležité. Osobně si nemyslím že by karate bylo nějak příliš bezkontaktní, to záleží na vašem stylu tréninku.

profil Avi Rokah:

Narozen v Tel Avivu/ Israeli, Avi Rokah odcestoval ve 21 letech po absolvování povinné vojenské služby do USA, aby tam studoval tradiční karate pod vedením senseie NIshiyami, 9.DAN. Již 26 let trénuje denně u sensei Nishiyami v jeho "National Karate Institute" v Los Angeles a v současné jeden z jeho nejlepších žáků. Je nositelem 6.DANU.

Znalcům karate je dlouho znám jako vyjímečný karate-ka. Sensei Rokah vede v Los Angeles tréninky ve své "Traditional Karate Academy" a pravidelně pořádá semináře a školení karate po celém světě. Jeho způsob jak v tréninku spojit poznatky z biomechaniky, nauce o tělesných funkcích a techniky karate a jak je demonstrovat je jedinečný. Budí nadšení nejen díky svému technickému umu, ale i díky rozsáhlém vědění v oblasti filozofie, historie a teorie tradičního karate a sympatické osobě.

Sportovní úspěchy:

6x Národní šampion USA v letech - 90,91,92,94,2001,2003

Vítěz panamerického šampionátu

1994 dovedl americký kumite tým k vítězství na Ms v Itálii

2001 vyhrál Pre-world-Cup v San Diegu

malou fotogalerii naleznete zde

http://picasaweb.google.com/karatemikulov/AVIROKAHSEMINARWIENERNEUSTADT2006