demo made in Valtice 2004

našel jsem jeden starý článek v Rolftown daily expresu je to takova recese ber te to s rezervou reporter byl velmi unešen :-) a již příjemná vzpomínka :-) z pera Martina Stanka zapáleného cowboye s Hrušovan

Domo arigato aneb Divoký východ ve Valticích

Dne 22.12.2004 proběhla v tělocvičně základní školy ve Valticích exhibice Karate. Jelikož se reportérovi Rolftown Daily News vždy líbily filmy s Jackiem Chanem, byl u toho,aby mohl informovat i naši veřejnost. Své umění a dovednosti zde předváděli členové oddílu tradičního karate TOSHIDO pod vedením Radka Pavlise. Samozřejmě všemu předcházelo připravení tělocvičny, tudíž bylo nutné pověsit Kamizu (prapor se zobrazeným portrétem zakladatele karate) a nachystat lavice k sezení pro ty, které toto bojové umění (podotýkám že to není bojový sport) zajímá a chtěli se o něm něco dozvědět. Nebohý reportér se pod hrozbou fyzické ukázky bojového umění na něm dobrovolně přidal k přípravě této velkolepé podívané a počal pobíhat s ostatními učedníky v kimonech, (pro laiky by se dalo říci, že se jedná o jakýsi druh montérek z bílé látky skládající se z "kalhot", "trička" s dlouhým rukávem a pásku různé barvy, podle jakési "hodnosti") kteří odnášeli lavice na svá místa a připravovali stůl i židle. Poté už si zničený reportér mohl odpočinout pořízením několika fotek. V nářaďovně se zrovna v tu chvíli procvičoval mistr, Radek Pavlis, a Tomáš Kučera. Útok ze strany Toma byl odražen "neprůstřelnou" obranou Radka a téměř ihned se z obránce stal útočník a následoval rázný protiútok. O kousek dál se procvičovali další starší členové oddílu. Je totiž důležité tělo před každým cvičením připravit na zátěž, mohlo by se jinak stát, že si natáhnete šlachu nebo sval, nebo nedej Bůh přivodíte nějakou zlomeninu. Modřiny jsou povoleny a jsou na denním pořádku, jak zjistil naivní reportér, když se příliš přiblížil k soupeřící dvojici karatistů, lačný parádních záběrů. Poté, co se nebohý reportér opět poskládal dohromady, odběhl raději do tělocvičny, kde se rozcvičovali nejmladší členové oddílu. Ti se rozcvičovali klasickou hrou na rychlonohou babu. V momentě, kdy se lavice zaplnily zájemci, zaznělo rázně YAME!!! (čti jame), všichni karatisti (i někteří diváci) okamžitě ukončili veškerou činnost, otočili se k mistrovi a poklonili se mu. Pak mistr vydal příkaz ŘADA!!! (čti řada). Ve vteřině byla z nesourodého davu lidí v kimonech úhledná řada, která si po zaznění slova SEIZA!!! (čti sejza) pomalu posedala. Následovalo několik mistrových japonských vět na které všichni sborově odpovídali: "HITOCU!!!" (čti hitocsu). Po zaznění slova MOKUSO!!! (čti mokusoo), všichni zavřeli oči a zhluboka dýchali. Po příkazu MOKUSO YAME!!! (čti mokusoo jame), celá řada procitla. Následovala poklona Kamize a mistrovi. Po něčem čemu by se mohlo říkat "obřad" mistr chvíli mluvil o tom, co se v oddíle na pravidelných trénincích (které bývají pondělí, středa a pátek ve Valticích a úterý, čtvrtek v Břeclavi) děje. Pravidla v oddíle jsou z ocele, během tréninku se nesmí mluvit, pokud to není věc v duchu výuky, není povoleno opouštět DOJO (čti dodžo, je to místo vyhrazené pro trénink) během výuky, pokud to není nutné. (Mimo jiné je karate také o překonávání sama sebe.) Každý trénink začíná nejdříve rozcvičením těla, de facto jeho přípravou na fyzickou zátěž, to může být buď formou her nebo klasickým souborem cviků. Následuje posilovací cvičení, protože jak říkal mistr: "Tělo musí být pevné a svaly jako z ocele, svaly nemusí být velké, stačí je umět dobře ovládat." Jelikož bývá většina účastníků po posilovacích cvičeních vyčerpána a zpocena, je vyhlášena krátká přestávka na opláchnutí a napití se. Po přestávce všichni nastoupí na techniku, tj. že si učni stoupnou v řad popřípadě v dvouřad, aby kolem sebe měli dostatek místa pro cvičení obranných a útočných technik. Mimo cvičení jednotlivých technik se cvičí i souhrn technik, kterému se říká kata. Je to jakýsi boj s imaginárním bojovníkem, cílem je se zdokonalovat se v jednotlivých technikách a jejich aplikaci. Také se trénuje KUMITE ( čti kumite ), což je souboj. Cílem KUMITE je změnit naučené techniky v reflexy a praktikovat teorii, abyste v situaci, kdy Vás někdo napadne nemuseli přemýšlet o tom, co provést. Když si podobnou situaci máte možnost procvičit, je to pro Vás neocenitelná zkušenost. Ne nadarmo se říká: " Těžko na cvičišti, lehko na bojišti." Po této přednášce nastoupili nejmladší učedníci v řad na cvičení základních útočných a obranných technik. Následně si všichni, až na čtveřici chlapců, sedli a čtveřice po chvíli začaly cvičit základní katu s názvem HEAN SHODAN ( čti hean šodan ).
Po této ukázce od nejmladších nastoupili starší učedníci s vlastní katou. Byl vidět velký skok od nejmladších v provádění technik. Pohyby již nebyly neohrabané a akce byly více jisté. HEAN NIDAN (čti hean nydan) je název katy kterou předvedla trojce starších učňů. Od HEAN SHODAN je NIDAN další v pořadí. Byly vidět opět jiné techniky a bylo vidět, že tuto katu trénovala trojice poměrně dlouho. Celá kata trvala necelou minutu. Následovalo sólo kata Toma zvaná HEAN YONDAN ( čti hean jondan ). Byla poznat stupňující se kvalita jednotlivých podání. Další sólo kata patřila Staňovi, což je juniorský Vícemistr republiky v karate. Samozřejmě nejlepší bylo na konec. Sám mistr zacvičil svou mistrovskou katu. Z pohybů byla vidět sebejistota a bylo se na co dívat, i když to byla krátká kata. Byla velmi impulsivní a sám nevím jak ji slovy popsat. Je lepší jednou vidět jak stokrát číst... Po skončení kat nastoupil mistr s Bárou na ukázku sebeobrany. Bára hrála mladou křehkou dívku a mistr Radek hrubiána, který ji několikrát napadl. Bára se vždy ubránila a sama zasadila hrubiánovi pár školících úderů. Následoval souboj Toma s bokenem (dřevěný cvičný meč) a mistra bez bokenu. Předvedli několik velmi pěkných ukázek, jak se dá ubránit proti meči či jiné tyčovité zbrani nebo noži. Další ukázka sebeobrany byla situována do improvizované restaurace, kde Bára hraje opět nevinou křehkou dívku, sedící za stolem, na niž zaútočí jeden hrubián po její pravici a jeden zepředu. Nebojte se, čtenáři, Bára je s nevelkou námahou vyřídila. Další situace - útočí na ní trojice mužů zleva, zepředu a zprava. Muž vlevo zaútočí první, Bára vyblokuje ránu a odkopne ho na zem, ihned následuje útok zepředu, opět blok, protiútok a ještě dotyčnému omlátí hlavu o stůl, přitom odkopne i posledního útočníka, který ji napadl zprava. Další ukázka sebeobrany je situována do hospody, kdy mistr sedí u stolu (možná i s pivem) a přitom ho někdo (toho někoho hraje Tomáš) napadne přes stůl zepředu. Mistr ránu blokoval, chytil ho za ruku přitáhl si ho a přitom ho přes stůl kopnul do hlavy (upozorňuji, že se jedná o fingované útoky a nikomu se nic nestalo). Další ukázka, mistr opět sedí u stolu (možná s limonádou) a najednou se na něj někdo vyřítí zprava. Mistr vyskočí ze židle a nakopne útočníka do břicha (to muselo bolet). Poslední ukázka, mistr opět sedí u stolu (možná s panáčkem), když ho náhle někdo napadne zezadu. Mistr odskočí ze židle a přitom útočníka kopne z boku do hlavy. Tohle byla poslední ukázka sebeobrany. Na závěr bylo připraveno rozbíjení dřevěných desek. Všichni členové oddílu dostali možnost rozbít desku tloušťky asi jednoho centimetru. Nejmladší rozbíjeli jednu desku a myslím, že s tím neměli velký problém, starší rozbíjeli desky dvě. Jako třešničku na dortu rozbil mistr trojici desek a hned na to zavelel ŘADA. Všichni opět v jedné řadě, sedli si, poklonili se mistrovi a kamize a to byl konec exhibice. Samozřejmě se nebohý reportér snažil tiše vytratit, leč jeho nenápadnost neměla šanci proti sokolímu zraku mistra a holt musel pomoci s úklidem. Odměnou mu byly vřelé úsměvy a přihláška do oddílu tradičního karate TOSHIDO. (MarS)

rozhovor s mistrem Avi Rokah ze semináře v Rakousku 2007

Trénoval jste nějaké jiné bojové umění před karate?

Ne, dělal jsem spoustu jiných sportu, trénoval atletiku, skok do výšky ale žádné bojové umění.

Proč jste se rozhodl odcestovat do spojených státu?

Abych mohl studovat karate u senseie Nishiyami. Když jsem ještě trénoval karate v Israeli, hodně lidi o něm mluvilo jako o legendě a proto jsem se rozhodl vydat se do USA.

Spoustu cvičenců po jisté době přepadne pocit vyhasnuti a demotivace. Prožívají období, kdy cítí jakýsi pokles výkonnosti schopnosti vyvíjet se dal. Zažil jste někdy tyto pocity? A pokud ano jak s nimi bojujete?

Občas se také cítím zabředlý na jednom místě, ale už vím, ze je to pouze fáze a jediné co pro tomu můžu udělat je pokračovat v tréninku. Někdy můžete mít pocit ze vaše schopnosti se nezlepšují, ale cele je to jako stoupat na vysokou horu: Snažíte se dosáhnout vrcholu, lezete, šplháte, ne vždycky vidíte na špičku hory. Musíte překonávat překážky a občas se i vrátit zpět. Uděláte krok vzad a může se stát, ze vás to posune o několik kroku vpřed.

Začínal jste cvičit karate jako jednotlivec nebo jste na tréninky z počátku chodil s nějakým přítelem?

K tréninku mě přivedl jeden kamarád, to jsme byli ještě malé děti. Postupně se k nám přidali i další, kterým jsme o karate vykládali. Ale už mnohem dřív jsme si četli a prohlíželi knihy o karate a zkoušeli techniky podle obrázku v nich.

Jaké byli vaše začátky v dojo senseie Nishiyami. Změnili se tréninky za vašich 26 let tréninku v Los Angeles?

Ano, jsou kompletně jiné. Před 26 lety byli tréninky více o fyzické síle, byli jsme více zatuhlý než jsme dnes. Trénink byl tvrdý a dlouhý. V dojo jsem denně tréninkem strávil z pravidla pět až šest hodin, a chodil jsem na všechny hodiny, které sensei měl. Dnes sensei Nishiyama dává lekce jednu maximálně dvě hodiny denně.

Kolik hodin denně se v současné době věnujete karate?

Po těchto lekcích trénuji individuálně dvě hodiny a také vyučuji ve svém doju. Celkově tedy každý den praktikuji karate okolo 10 hodin.

Nemůže se trénink v takovém množství stát stereotypním, omrzet?

Ne, v žádném případě. Tréninky se neustále mění, žádný není stejný. 26 let zpátky trénink byl velmi jiný. Více se zápasilo,bojovalo a na vysvětlování na něm nebylo vyhrazeno moc času. Dnes mají senseiovi tréninky o moc hlubší podstatu. Je vidět jak se Nishiyama za tuto dobu zlepšil a posunul vpřed.

V literatuře o starých okinawských mistrech se dočteme, že svým žákům nevysvětlovali techniku vůbec a žák musel pohyby takřka „odkoukat“. Co si o tom myslíte?

Ano, to je pravda. V tu dobu (tedy před 26 lety) sensei také techniku skoro neobjasňoval, tedy minimálně. Jako karate-ka jste musel být velmi pozorný, všímat si detailů a snažit se sám nad vším přemýšlet. Bylo to poněkud jiné, než starý japonský způsob. Nishiyama toho sice řekl velmi málo, ale tím co řekl, vyjádřil vše. Na podstatu těch sdělení musel každý přijít sám, jednoduše číst mezi řádky.

Toto je dnes jiné, hlubší. Vyučování jde více do hloubky.

Co Vám pomáhá soustředit se při boji, nebo na příklad při zápase na závodech?

Nic zvláštního, prostě maximální snaha. Pokud se budete co nejvíc snažit, měli byste získat pocit sebejistoty. Na závodech jsem měl ale často ten problém, že jsem se snažil až příliš, v důsledku toho jsem zatuhl. Sensei Nishiyama mi tehdy dal velmi dobrou radu, řekl mi: „Užij si to!Vydej ze sebe maximum, ale užívej si to! Nesnaž se přehnaně vyhrát, protože to tě učiní nepohyblivým!“

Jak byste popsal rozdíl mezi sportovním karate, karate, kterým vídáváme v televizi a tradičním karate?

Je tu hodně rozdílů. První je především v pohybu samotném, protože karate, které vidíte v televizi, to jsou pouze ruce, nohy, létání. Naopak tradiční karate je, protože je založeno na tradici bojového umění, mnohem víc propracované a precizní. Každý vykonaný pohyb musí být efektivní, mít smysl a vycházet z středu těla. Celé tělo musí pracovat ve spojení. Neexistuje žádné plýtvaní energie, protože idea je: malý pohyb, vysoká účinnost. Není to pouze sport,či nějaká akrobacie. Obrovský rozdíl je i v mentální sféře. Pokud myslíte, jako při sportovním karate, na to zasáhnout soupeře jen proto, abyste získali další bod, je to zásadně jiné, než když se musíte soustředit jen na jeden pokus, jedinou příležitost k útoku. Rozhoduje to o všem. V tomto případě se totiž vaše mysl opravdu musí podřídit pouze myšlence na jedinou možnost útoku, vše nebo nic. Musíte vynaložit veškeré úsilí na jednu šanci. Není to jako hra, jako třeba basketbal, jednou vyhráváte, jednou prohráváte, když tak můžete hodit další koš, to ne.

Toto je tedy rozdíl hlavně z psychologického hlediska, proto myslím že vyvíjíme více duševní stránku boje.

Zastáváte názor, že ženské a mužské karate je jiné?

Nemyslím si, že by mělo být jiné nějak výrazně, princip je stále stejný, ale karate není založeno na svalové síle. Je založeno hlavně na osobních schopnostech a dovednostech jako je načasování v kumite, či perfektní využití celého těla, ale ženy jsou všeobecně fyzicky slabší než muži. Proto by se měli více koncentrovat na načasování , timing, ne na tvrdé bojové střety. Muži jsou od přírody více bojovní a rádi soutěží. Ženy by měly v boji a sebeobraně přemýšlet jinak, snažit se šance v boji využívat jinými technikami, například útokem na oči, krk, rozkrok apod.

V tradičním karate existují více než dvě desítky kata. Říká se, že staří mistři cvičili za celý život třeba jen dvě, tři. Proč se jich dnes učíme tolik(Heany..)?

To je pravda, máme hodně kat, ale necvičíme jich tolik. Každý se karate-ka sice zná pět základních kata Hean, ale ty slouží k osvojení si základní techniky, různých pohybů, což je důležité. Poté co se naučíte ovládat Heany a Tekki, tedy základní principy, stačí vám studovat jednu či dvě kata. Tyto kata jsou důležité pro trénink základu a přizpůsobení těla na pohyb, pro zvládnutí svalové práce, ale po čase stačí cvičit dvě kata.

Jaké by podle vás měly být priority při konfliktu na ulici?

Vždy je samozřejmě lepší nebojovat, ale záleží na situaci. Pokud je možnost vyhnout se mu, tak se mu vyhněte. Ale když dojde na boj, tak bojujte. Jednoduché.

Co máte na tradičním karate nejraději?

Před lety jsem si užíval souboj, rád jsem soutěžil, ale dnes mám kata a kumite v oblibě stejně. Pochopil jsem že bez kata není kumite, protože bez tréninku kata bychom neměli schopnost provést pohyb se všemi jeho detaily. To je to, co činí rozdíl mezi dobrým a špatným kumite. Dnes více chápu podstatu kata. Před dvaceti lety jsem si ale více užíval kumite a sparring, byla to zábava. Tehdy jsem funkci kata nechápal úplně, proč dělat všechny ty pohyby? Dnes chápu že jsou zásadní pro aplikaci a že veškeré principy kumite jsou v kata. Čím lepší je má kata, tím lepší je mé kumite.

Cítíte, že by karate mělo nějaký zvláštní účinek na vaše tělo?

Ovšem, karate nachází své uplatnění například i v rehabilitaci, jeho pozitivní vlivy jsou prokázány sportovními vědami. Je skvělé, pokud se chcete do vysokého věku udržet v dobré kondici, zachovat všechny fyzické funkce. To proto že vychází ze středu těla. Pokud se zabýváte fyzioterapií, zjistíte, že vychází ze stejných principů jako tradiční karate. Pomáhá také naučit se koordinaci, a stabilitě. Lidé, kteří cvičí karate mají málokdy bolesti zad či jiné ortopedické problémy. Protože karate musí být co nejúčinnější v boji, musí také jeho pohyby být přirozené. Je opravdu jako fyzioterapie.

Shledáváte nějaké rozdíly mezi generacemi, které trénujete?

Rozdíl je přirozeně hlavně v pohybu. Pro šedesátiletého karate-ka je tento pohyb výborná fyzioterapie, pomůže mu zachovat flexibilitu, rovnováhu. Správné držení těla, a jiné aspekty cvičení mají pozitivní vliv na celé tělo. To je samozřejmě přínosem i pro mladší generaci, ale mladí lidé jsou soutěživí, rádi se měří, to se starší generace už příliš netýká. Karate ale člověka stimuluje psychicky, rychlými impulsy udržuje mysl v kondici, nutí mozek pracovat precizněji. Pokud se ale do vysokého věku nezabýváte nějakou duševní aktivitou, vaše psychická svěžest kolísá. Tím nemyslím jen karate, ale i šachy či hru na nějaký hudební nástroj.

Spočívá vysoká úroveň vaší techniky v tom, že při tréninku neustále myslíte na všechny sekvence pohybu, a nebo že pohyby neustále drillujete?

Ne nad tím už nepřemýšlíte, pokud je trénujete, nemusíte nad nimi přemýšlet.

Někteří lide mají od přírody spise slabého bojového ducha. Je možné tuto vlastnost nějak natrénovat.

Ano, samozřejmě. Soustavným tréninkem lze docílit sebejistoty, je možné se vyvíjet a rozvinout stabilní emoce a naučit se sebeovládání. Pravidelný trénink zajistí také větší sebejistotu v technice, což vám pomůže čelit soupeři, který má silnější spirit než vy. Zásadní pro bojového ducha je dech. Pokud budete uvolněně dýchat, sami se uvolníte a budete schopni lépe bojovat. Musíte si zachovat stabilní mentální základ. V takových situacích je lepší nenechat se strhnout okolnostmi a hlavně se nesnažit používat mozek, protože to způsobuje strach, nevyrovnanost, proto se snažte soustředit na dech a příliš nepřemýšlet. Samozřejmě základem je sebejistota získaná tréninkem.

Jaký je váš názor na dodržování etiky v a mimo dojo, např. chování, čistotu?

Myslím že slušné chování není něco co by se člověk měl naučit díky karate. Být slušný nebo chránit ostatní by měla být v normálních mezilidských vztazích samozřejmost.

Současným karatistům je často vyčítána bezkontaktnost tohoto bojového umění. Tím pádem mnozí pochybují o tom jak moc je trénink karate reálný např. oproti kontaktním sportům.

Toto je často přetřásaná otázka, ale obyčejní lidi, kteří trénují si nemohou dovolit jít každý den do práce s rozbitým nosem. Tvrdý kontakt by na tréninku měli pravidelně nahrazovat lapy, boxovací pytle a jiné pomůcky, protože pocit kontaktu a být si vědom síly svého úderu je velmi důležité. Osobně si nemyslím že by karate bylo nějak příliš bezkontaktní, to záleží na vašem stylu tréninku.

profil Avi Rokah:

Narozen v Tel Avivu/ Israeli, Avi Rokah odcestoval ve 21 letech po absolvování povinné vojenské služby do USA, aby tam studoval tradiční karate pod vedením senseie NIshiyami, 9.DAN. Již 26 let trénuje denně u sensei Nishiyami v jeho "National Karate Institute" v Los Angeles a v současné jeden z jeho nejlepších žáků. Je nositelem 6.DANU.

Znalcům karate je dlouho znám jako vyjímečný karate-ka. Sensei Rokah vede v Los Angeles tréninky ve své "Traditional Karate Academy" a pravidelně pořádá semináře a školení karate po celém světě. Jeho způsob jak v tréninku spojit poznatky z biomechaniky, nauce o tělesných funkcích a techniky karate a jak je demonstrovat je jedinečný. Budí nadšení nejen díky svému technickému umu, ale i díky rozsáhlém vědění v oblasti filozofie, historie a teorie tradičního karate a sympatické osobě.

Sportovní úspěchy:

6x Národní šampion USA v letech - 90,91,92,94,2001,2003

Vítěz panamerického šampionátu

1994 dovedl americký kumite tým k vítězství na Ms v Itálii

2001 vyhrál Pre-world-Cup v San Diegu

malou fotogalerii naleznete zde

http://picasaweb.google.com/karatemikulov/AVIROKAHSEMINARWIENERNEUSTADT2006